Epochy a vína

 Cílem města Hévíz je představit historické, gastronomické a kulturní hodnoty nacházející se u léčebného jezera. Čtvr" Egregy jimi oplývá, a proto vážené návštěvníky zveme na procházku, která je provede po atrakcích Egregye a nabízí příjemnou rekreaci.

Startovním bodem tematické procházky jsou částečně odhalené a konzervované ruiny z římské doby, a konečným bodem je kostel z období vlády Arpádovců; procházka návštěvníky provede chronologicky od římské doby po příchod Maďarů a nástup křes"anství.

Hlavní zastávky na cestě „Epochy a vína – tematické korzo ve čtvrti Egregy města Hévíz”

Ruiny z římské doby

Zem ve čtvrti Egregy v sobě ukrývá pozůstatky jedné z nejvýznamnějších osad z císařského období v okolí, která byla obývaná po téměř čtyři století, od první poloviny 1. století až po začátek 5. století. Odhalená a prezentovaná budova vilového hospodářství či osady složené z početných budov byla během dlouhého užívání víckrát přestavěná. "Restaurování" ruin se poprvé uskutečnilo v roce 2003. Během restaurování se snažili prezentovat čtyři architektonické periody, které se výsledkem archeologických prací odhalily. Od té doby se odhalené části začaly poškozovat, ruiny ve svém předešlém stavu čelili rozpadu, a proto se opětovné restaurování stalo nevyhnutným a zrealizovalo se v roce 2011.

Na základě svědectví archeologických nálezů byl Hévíz a jeho okolí v římské době hustě obývanou oblastí. V blízkosti vedla hlavní cesta z Itálie do hlavního města Panonie, do Aquincumu, ale Římany přitahovala také kráse a středozemní tvárnost krajiny. Jedním z nejvýznamnějších nálezů z okolí Balatonu je kamenná budova z císařského období odhalená ve čtvrti Egregy, která byla pravděpodobně obytnou budovou vilového hospodářství (villa urbana). Vila s půdorysem skoro tisíc metrů čtverečných postavená okolo roku 100 po Kristu měla otevřenou sloupovou chodbu, bazén s teplou, vlažnou a studenou vodou a v několikrát přestavovaném stavu se zachovala do začátku 5. století. Na západ od vzpomínané obytné budovy se našli pozůstatky hospodářských budov patřících k vile, které s odhalenými ruinami pravděpodobně představovali souvislý komplex budov. Vzpomínané pozůstatky nasvědčují tomu, že Římané své vily a budovy včlenili do panonské krajiny skutečně mistrovsky. Vizualizací vily obrovských rozměrů a dalších budov, které ještě čekají na odhalení, se může pozorovatel dostat do 2000letého předchůdce dnešního města, který byl impozantním nejen svými rozměry, ale byl postavený náročně také v detailech provedení. Egregyská vila a nálezy odhalené na jiných místech Hévízu - Jupiterův kamenný oltář objevený v blízkosti jezera, mince z císařského období vynesené na povrch potápěči - poukazují na to, že v osídlení Římanů snad nejvíce sehrálo svou úlohu také „zázračné jezero” s léčebnou vodou.

Prezentační budova

Přicházejíc směrem od prostoru pro události návštěvníky vítá konstrukce brány vytvořená z monolitních bloků, přestupem přes kterou lze posedět pod zastíněnými pergolami, na kterých se popíná vinná réva a další popínavé rostliny. Na jižní straně, v souladu s římskými tradicemi, se vybudovalo malé vnitřní okrasné nádvoří, ve středu s půvabnou fontánkou. Vchod do budovy se vytvořil podobným způsobem mezi monolitními bloky, odkud se dostáváme do vstupní haly. Nalevo od vstupní haly očekává děti vícefunkční prostor pro různé aktivity, který se dá spojit se vstupním prostorem a poskytnout tak místo pro větší události. Ze vstupní haly nalevo se otevírá výstaviště.

Prostor pro události

Mezi okrasným náměstím a budoucí prezentační budovou se v rámci projektu vytváří travnatý prostor pro události až po hranice římských ruin. Přes tento trávník povedou dvě průzkumné cesty: severní se připojuje k budově muzea (vydlážděná); jižní zabezpečuje přímé spojení mezi ulicí Attila a městskou čtvrtí Egregy (štěrkovaná). Podél cesty napojující se k muzeu se plánuje akcentování vchodu do muzea a vytvoření záhonů s trvalkami s okrasným účelem. Podél jižní hranice areálu prostor obklopuje pás křovin, paralelně s ním se táhne stromořadí. Stromořadí poskytuje stín pro příležitostné prodavače, a zároveň vytváří kontrast k efektu jednoúrovňového zeleného povrchu interiéru parku.

Hřiště

Plánuje se rozšíření rozměrů hřiště vybudovaného v bezprostředním okolí místa s ruinami v rámci I. fáze vývoje v travnatém prostoru hájku. Centrálním prvkem hřiště je „strážní věž”, na kterou je možné vylézt pomocí prolézacích pomůcek různé konstrukce a stupně obtížnosti z více směrů. Jako součást římské tematiky funguje tento prolézací a šplhací kombinační prostředek na rozvíjení zručnosti prakticky jako gladiátorská škola, všeobecně rozšířená ve starověkém Římě. Jedinečně vyřezávané sloupy a jejich hlavice evokují vzhled a svět forem římských soutěžních vozů, pohon kol podávají zážitek dynamismu a bezuzdnosti soutěží. Taktéž jako prvok gladiátorské školy čekají na děti balanční břevna s jedinečnou dřevořezbou s vyobrazením zvířat, které byli římskými symboly anebo měli kultický význam (orel, vlk, hus, had). Důležitým prvkem hřiště je archeologické naleziště. V písku, v rámci ohraničeného prostor, se ukrývají kousky nádob podobných starověkým keramickým nádobám či kopie římských peněz z regionu, které mohou děti sestavovat na způsob skládačky vkládáním do půdorysného schématu. Jako imitace starověkých utkání na vozech jsou vystavené také dvě kola na běhání.

Kneippův chodník

Mezi ruinami, podél ještě neprozkoumaných stěn ukrytých pod zemí nabízí suchý Kneippův chodník tělesné a duševní osvěžení unaveným turistům. Chodníček se umístil bezprostředně vedle ruin, zatímco jeho půdorysné řešení úplně zodpovídá konturám pozůstatků římské budovy spojené s vilou z římského období. Kneippova metoda dostala svoje pojmenování po svém vynálezci, Sebastianovi Kneippovi. Procházka naboso po kamíncích různé velikosti, po štěrku, na dřevěných povrchách a dřevěných čipech nabízí přirozenou masáž. Má velmi dobrý účinek na krevní oběh nohou a na zpevnění žilových stěn. Masáží reflexních zón dokáže stimulovat všechny orgány. Osvěžuje, oživuje, relaxuje a při pravidelném cvičení má velmi příznivý účinek na procesy látkové výměny. Metoda se může aplikovat proti únavě a na zlepšení poruch krevního oběhu, ale pro lidi s problémy srdce se nedoporučuje.

Okrasné náměstí

Nachází se bezprostředně u římskokatolického kostela a připojuje se ke vchodu do kostela, otvírajíce prostor mezi ulicí Zrínyi a prostorem pro události. Malé veřejné náměstí je oproti chodníku nižší, je opatřené okrasnou krytinou, má fontánku s pitnou vodou a lavice a od muzea a ruin ho dělí brána s charakterem zahradní besídky. Na jižní straně náměstí mezi kostelem a náměstím poskytuje stín nově vysazené stromořadí.

Čekárna na autobusy - odpočívadlo - cyklistický přístupový bod

Budova obklopená útulnou otevřenou chodbou poskytuje pro čekatele na autobusy či přehlídkový vláček zastíněné odpočívadlo chráněné před deštěm. Mapa umístěná na stěně budovy zároveň slouží jako zdroj informací pro oddechující turisty a nachází se tu také kryté místo na odložení bicyklů. V odpočívadle se nachází dámské, pánské a bezbariérové toalety.

Hrob římského vojáka

Římský hrob z cihel vsazený do strmé stráně byl objevený v roce 1925 při orbě na východním konci pozemku Lászlóa Barátha z Egregye. Archeologický průzkum hrobu vykonal Dr. Árpád Csák, ředitel Balatonského muzea. Na pravém pleci mužské kostry ležící ve hrobě byla bronzová spona a na páse bronzová pracka. Kromě nich se ve hrobě našel železný nůž, zlomky skleněné nádoby a bronzová mince malých rozměrů z období vlády Constantina II. (340-361). Artefakty z hrobu se odvezly do muzea v Keszthelyi, kde se nálezy během druhé světové války zničily. Cihlový hrob však nerozbourali, a je možné ho vidět v původním stavu spolu s kostrou. V kruhu egregyského lidu se brzy rozšířila fáma, že v hrobě odpočíval římský důstojník spolu so zlatými mincemi a vojenskými odznaky. Římský hrob v Egregyi ve skutečnosti patří do zatím neprozkoumaného hřbitova, kde v polovině 4. století pochovali místního obyvatele se skromnou pozůstalostí. Slavný maďarský spisovatel Dezső Kosztolányi navštívil toto místo v roce 1934 a prohlédl si hrob „římského velitele”. Ve své novele s názvem Egregy popisuje, co viděl na této návštěvě, při které ho „inspirovalo” tajuplné setkání velmoci Říma a malé dědinky skrze život „římského vojáka” díky pluhu Lászlóa Barátha.

Zastávka Flavius na Hévízu

Provincie Panonie sehrála v Římské říši mimořádnou úlohu. Jako pohraniční provincie obraňovala vnitřek impéria před barbarskými útoky a na druhé straně přes ni vedly důležité cesty, které fungovaly jako významné tepny zprostředkovatelského obchodu. Takou byla také „Jantarová cesta”, po které přepravovali jantar vylovený v oblasti Baltského moře, jedno z luxusního zboží italského průmyslu. Podél této cesty se vybudovaly římská města západního Podunají, skutečná centra administrace a kultury. Panonie několikrát nabyla mimořádného významu; pobývající legie vyhlásili v roce 193 Septimia Severa za císaře a císař Theodosius (Theodosius Velký) několikrát - například v letech 374 a 378 - výrazně porazil Sarmaty, kteří na římské území vpadli přes Dunaj. S osobou Theodosia Velkého se spojuje vytvoření duchovní a kulturní jednoty říše. Ve svém náboženském ediktu vydaném v roce 380 vyhlásil křes"anství za státní náboženství, zrušil předcházející edikty, které legitimizovaly pronásledování křes"anů a v duchu Niceského koncilu z roku 325 vystoupil proti ariánským kacířům (popírajícím svatou trojici). O zázračném účinku Hévízského jezera se zachovaly početné legendy, jedna z kterých se pojí s osobou císaře Theodosia Velkého, který se narodil jako Flavius Theodosius. Podle historky neduživý Flavius, který trpěl dětskou obrnou, se uzdravil po ponoření se do vody jezera, díky čemu se později mohl stát jedním z nejvlivnějších císařů Římské říše.

Zastávka Římská architektura, vinařství, vinohradnictví - Císař Theodosius Velký

V průběhu dějin zanechal v Egregyi stopy skoro každý národ, který kdysi obýval okolí Balatonu. V oblasti mezi egregyským kostelem Ježíšova Srdce a rašelinovou dolinou objevili nálezy z osmi archeologických epoch od středního neolitu (konec 4. tisíciletí před Kr.) po karolínské období před zajetím vlasti (9. století po Kr.). Ze vzpomínaných epoch se ukázala jako nejtrvalejší přítomnost Římanů. Nasvědčují tomu také pozůstatky budovy z raného císařského období (villa rustica) částečně prozkoumané v roce 1931 Árpádem Csákem, kde se našli bohatě zdobené zlomky fresky a kostky mozaiky. V roce 1901 po dobu přípravy půdy před zakládáním vinohradu objevili v keramické nádobě 276 ks mincí ze 4. století a v roce 1936 se na západ od zvonice (kostel Ježíšova Srdce) našla pec na vypalování cihel. Také středověká vesnice a kostel z období vlády Arpádovců byly vybudovány nad základní vrstvou římského základu. Do Panonie - tedy také do okolí Balatonu - přinesli s sebou Římané také řemeslo pěstování vinic, čemuž nasvědčuje také nápis na keramické nádobě, která se tu našla: Da Bibere (Dejte mi napít). Vinohradnictví se tu mohlo stát úspěšným díky odborným znalostem Římanů i výhodným přírodním podmínkám. Egregyská půda je středně těžká, písečnatá a mírně kamenitá. Tato „teplá”, ba někdy „ohnivá” půda, spolu s výhodnými klimatickými podmínkami umožňovala pěstování vín vynikající kvality. Není náhodou, že místní maďarské obyvatelé v období vlády Arpádovců pokračovali ve vinohradnictví s římskými kořeny.

Zastávka Státní náboženství a příchod Maďarů

Náboženským ediktem vydaným r. 380 ustanovil Theodosius Velký křes"anství náboženstvím Římské říše. Po zániku Římské říše, po období, které je podle archeologů „nejasným obdobím”, se v Egregyi usídlily národy pozdější vlny stěhování národů; jejich přítomnost zde se datuje do 8. - 9. století. Na místě mezi kostelem Ježíšova Srdce a rašelinovou dolinou se objevila primitivní pevnost z karolínského období a zřícenina stěn kurie z 9. století. Po zajetí vlasti našli svůj domov maďarské obyvatelé také v Egregyi. Na začátku 13. století se vesnice dostala do vlastnictví rodu Atyusz, který spolu s rody Türje a Hahót byl jedním z největších rodů v okresu Zala. První písemná zmínka o Egregyi pochází z roku 1221, kdy Sal z rodu Atyusz přenechal svůj statek Egregy své manželce. Listina zároveň obsahuje prvý písemný údaj o pěstování vinné révy v Egregyi, přestože v pozůstalosti stojí také osm kmenů vinné révy. V druhé polovině století v roce 1274 se jméno Egregy („Egreg”) připomíná v souvislosti s pochůzkou, a v listině datované 28. března 1328 se zmiňuje o cestě, která spojuje Hosszupáh (Alsópáhok) s vesnicí Egregy („villa Egrug”). Z roku 1341 se zachovala listina, ve které stojí první zmínka o dodnes zachovaném kamenném kostele v Egregyi, zasvěcené Svaté Kataríně. Středověká vesnice se nachází v blízkosti kostela. Vesnice a kostel patřily ve 14. - 15. století rodinám Koppányi, Szentbenedeki, Foky, a Hertelendy. V tureckém období byla vesnice mnohokrát zpustošená a znovu vybudována a začátkem 18. století přišly do Egregye němečtí osadníci, kteří se později úplně pomaďarštili.

Zastávka Formování křes"anství – Kostel Svaté Magdalény z období vlády Arpádovců

V období vlády Arpádovců (11-13. století) vesnické kostely stály v hojném počtu, vždy" zákony Štefana I. už začátkem 11. století nařídili, aby každých 10 vesnic postavilo kostel. Egregyský kostel z období vlády Arpádovců byl postavený v druhé polovině 13. století, o století později než se v listině poprvé zmiňuje (1341). Ve středověku stáli domečky vesnice v blízkosti kostela, po tureckém období se však vesnice přestěhovala dále. Kostel stojí od té doby osamoceně obklopený jen hřbitovem užívaném celými generacemi. Egregyský kostel v románském slohu je nejkrásnějším příkladem maďarských vesnických kostelíků včleněných do krajiny a svými proporcemi, formováním hmoty a uspořádáním půdorysu představuje nejvyspělejší typ slohu. Řemeslné řešení účelné stavby změněné na dlouhodobé užívání jsou v souladu s jejím krásným vzhledem. Stavba má podélné uspořádání, trojité členění (věž - loď - svatyně) a orientaci východ-západ. Nejkrásnější částí kostela stavěného z panonského pískovce, který se v okolí nachází ve velkém množství je osmiúhelníková věž, okenní otvory, které člení štíhlé sloupy s ozdobnými hlavicemi. Kostel byl v období baroka (1731) a také následně víckrát renovovaný v polovině 19. století, v rocích 1912 a 1938, a naposledy v roce 1964. Egregyský kostel jako mimořádně krásným příkladem domácí vesnické architektury románského slohu je šetrně chráněnou kulturní památkou.